modelové příběhy rodin

Příběh paní Pavly

Jmenuji se Pavla, žiju v obci na Berounsku v podnájmu, v rodinném domě se svými třemi dětmi, Pavlem, Zbyňkem a Evičkou. Pracuji v dopravní firmě, jezdím s kamiónem dálkové zahraniční trasy. V době mé nepřítomnosti děti hlídá moje maminka, která nemá žádný příjem, jelikož je vyloučena z evidence úřadu práce. Menší děti vozí moje maminka do mateřské školy do vedlejší vesnice, nejstarší Petr dojíždí sám do základní školy.

Jsem rozvedená, syna Petra mám z prvního manželství. Můj bývalý manžel je ve výkonu trestu za neplacení výživného, jehož dlužná částka činí 120.000 Kč. V současné době běží rozvodové řízení s mým druhým manželem, otcem malých dětí. Ten také neplatí výživné, nepracuje a dluhy, které vznikly za dobu našeho manželství, nehradí. Dluhy jsou tak exekučně strhávány z mého platu. Příjem rodiny stačí pouze na výdaje spojené s chodem domácnosti a jízdným pro děti do škol. Tak jsem se obrátila na pracovnici Farní charity Beroun s žádostí o pomoc.

Pracovnice sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (SAS Betlém) navštěvuje moji rodinu 1x týdně. Poskytuje nám poradenství a přiváží materiální pomoc (základní potraviny z potravinové banky, ošacení z darů). Auto, kterým vozím já a moje maminka denně děti do škol, má propadlou technickou způsobilost k provozu. A tak jsem každý měsíc postavena před volbu, zda dát přednost nákupu dřeva na vytápění domku nebo stravy pro děti. Jakákoliv investice do opravy auta je pro mě nereálná.  V případě, že by mi byl zabaven řidičský průkaz, rodina by ztratila jediný zdroj příjmu. Toto byl okamžik, kdy jsem se ve spolupráci s Farní charitou Beroun rozhodla požádat o finanční pomoc Charitní nadační fond. Z jeho prostředků byla zaplacena oprava a technická zkouška automobilu. Díky této pomoci se nemusím každý den bát, co nás potká při cestě autem a jakmile dojde k oddlužení, budu moci znovu klidně žít.

 

 

Příběh paní Dany

Já, Dana žiji v obci nedaleko Berouna se svou dcerou Natálkou a otcem dcery, panem Petrem. V březnu 2016 mi skončila rodičovská dovolená a nastoupila jsem do zaměstnání a Natálka do mateřské školy. Po týdnu obrovských bolestí zad jsem musela navštívit lékaře. Při vyšetření se zjistilo, že je nutná operace a byla mi vystavena neschopenka. Díky této skutečnosti mi zaměstnavatel  ukončil pracovní poměr ve zkušební době. Petr, otec Natálky pracuje, je však v insolvenci. Každý měsíc je mu větší část mzdy strhávána na splátku.

Za duben jsem dostala výplatu pouze 2.000 Kč za jeden odpracovaný týden. Můj zaměstnavatel mi neposlal podklady k neschopence, ČSSZ je poslala zpět k opravě a rodinu to postavilo před akutní finanční problém. V ten moment také přišlo vyúčtování za energie minulého roku s dlužným nedoplatkem. Naše rodina neměla nejen na zaplacení nájmu, dluhu, ale prakticky z čeho žít. Situace se stala beznadějnou. Po kontaktování SAS Betlém Farní charity Beroun rodinu navštěvuje sociální pracovnice jednou týdně. Rodině poskytuje poradenství a přiváží materiální pomoc (základní potraviny z potravinové banky a ošacení z darů).

V té chvíli jsem spolu ve spolupráci s Farní charitou Beroun požádala Charitní nadační fond o finanční pomoc. Z jeho prostředků byl zaplacen nedoplatek naší rodiny na energiích ve výši 3.671 Kč. Akutní problém byl vyřešen a já jsem si po rehabilitacích našla nové zaměstnání, právě v nemocnici. Rodina si sama dále plní své závazky, v srpnu bude doplacena insolvence a situace se, doufejme, urovná.

 

 

Příběh paní Hany

Mé jméno je Hana a bydlím s manželem Janem a třemi dětmi v Hořovicích v sociálním bytě. Děti se dostaly do péče pracovníků sociálního odboru městského úřadu v době, kdy jsme s manželem neměli práci; řešili jsme existenční potíže a neměli jsme čas a sílu věnovat se dětem, které začaly chodit za školu. Rodině byl stanoven soudní dohled. Postupně jsme si s manželem našli zaměstnání.

V tuto chvíli požádala sociální pracovnice městského úřadu o spolupráci sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi (SAS Betlém) Farní charity Beroun. Manžel Jan pracuje i o víkendu na 12hodinové směny, já chodím z práce domů pozdě a jsem na celou domácnost a výchovu dětí sama. Nejstarší Jana chodí do deváté třídy. Kvůli zameškaným hodinám má velké nedostatky ve výuce, které se snaží dohnat. Pravděpodobně je terčem posměchu kvůli sociální situaci rodiny. Karlíkovi je 9 let a opakuje druhou třídu. Má osobního asistenta. Jeho sestra, osmiletá Julinka, chodí do stejné třídy. Oba sourozenci jsou velmi živí a mají potíže s učením.  

Spolupracujeme s kurátorkou, psychology a  docházíme do poraden. Zbavit se nálepky problémové rodiny je velmi náročné. SAS Betlém dojíždí za námi domů jedenkrát týdně. Pomáhá nám vymezit pravidla, podle kterých se bude celá rodina řídit a přijme je za své. Podporuje Janu, aby se učila a udělala přijímací zkoušky na střední školu. Zvažujeme přestěhování a nový začátek. Mladší sourozenci by měli chodit každý do jiné třídy, aby mohli lépe pracovat. Manžel by měl být častěji doma, aby mi pomohl s výchovou dětí a pracemi doma. Zvažujeme žádost o finanční podporu Charitního nadačního fondu z důvodu stěhování rodiny do nového bydliště, neboť si nemůžeme dovolit zaplatit kauci na bydlení v jiném městě. V tuto chvíli máme stále odvahu začít znova.